Jan Matyáš hrabě Gallas de Campo, z Freithurnu a na Martarelle, vévoda z Lucera

Naše uskupení nese název "Matthias Gallas Regiment." Co však víme o Janu Matyáši hraběti Gallasovi de Campo, z Freithurnu a na Martarelle, vévodovi z Lucera, kromě podílu jeho jednotek na zavraždění Albrechta Eusebia vévody z Valdštejna v Chebu a následném kořistění na jeho statcích v důsledku konfiskací, kterými si císař Ferdinand II. kupoval věrnost svých velitelů. Podívejme se nyní blíže na osobnost naší historie, která dá se říci, i podstatným dílem ovlivnila naše dějiny.

Jan Matyáš Gallas (italsky Matthias di Gallasso) 16. září 1584 (některé prameny udávají rok 1588) v italském Tridentu[1] .   Pocházel z chudé šlechtické rodiny v Triedentském biskupství, i když některé prameny udávají pravý opak. Otcem byl Pancracio di Gallasso, generální strážmistr v Tyrolsku, matka Annunciata Marcanti z Gandina. Vzhledem k tomu, že služba v armádě byla v rodině tradicí, byla jeho životní dráha vojáka již předem určena.

Vojenskému řemeslu se vyučil od píky. Nejprve jako příslušník jízdy, pod velením plukovníka lotrinské zemské milice, Ferdinanda hraběte Madruzza, svobodného pána z Baufremontu proti Savoysku, do jehož služeb vstoupil roku 1616. Pod jeho velením se Gallas v letech 1617-1618 zúčastnil bitvy u Vercelli na straně španělů. Za neznámých okolností se Madruzzo vzdal velení nad svým plukem ve prospěch mladého Gallase.

Po uzavření míru mezi španěly a Savoyskem byl Gallas ustanoven místodržícím Della Rocca zu Riva na severním okraji Lago di Garda. Rozdíly v názorech s jedním z ministrů Tyrolského arcivévodství vedla nakonec k tomu, že Gallas svůj úřad složil a znovu se vrhnul do válečného víru. Tentokrát však již pod velením generála jednotek katolické Ligy, hraběte z Anhaltu, nejprve v hodnosti podplukovníka a později plukovníka. V té době působil v Čechách a v Německu, kde se vyznamenal obzvláštní statečností v bojích v brémském biskupství proti Dánům.

27. června 1623 porazil Johann t'Serclaes hrabě Tilly Kristiána Brunšvického v bitvě u Stadtlohnu. Vojenští historikové připisují toto vítězství právě Gallasovi, který se zde vyznamenal, jako velitel předvoje. V roce 1626 vyhnal Gallas se svými jednotkami dány z hrabství Hoya[2] . Když v listopadu 1627 napadl dánský generál Morgan dolní Sasko, zahnal se svými jednotkami jeho jízdu bažin, vzal 4 000 mužů do zajetí a donutil Morgana k ústupu směrem na Stade[3] . Roku 1628 vytlačil znovu úspěšně dány z východního Fríska[4] . Tyto události vzbudili pozornost Václava Eusebia vévody z Valštejna a to v nejvyšší čas, protože z ne zcela jasných příčin chtěl Jan Matyáš Gallas opustit vojska katolické Ligy. Ve stejném roce pak vstoupil do císařského vojska v hodnosti generála a velitele kavalérie a pěchoty. V roce 1629 pak obdržel od vévody z Valdštějna pluk a další vojenské hodnosti. V létě téhož roku pak táhl pod velením Valdštejnova podvelitele, Rambolda Collälta (Collalto)[5] do mantovské[6] války, ve které jeho zásluhou padlo Goito. 1630 se podílel na pádu Casale[7] a zúčastnil se bojů s benátčany u Peschiery[8] . Těmito vítězstvími započal pád Mantovy. Na místo nemocného Collalta pak velel Gallas, útoku císařských vojsk na Mantovu, poté co byl generále katolické Ligy, Jan hrabě z Aldringenu odvolán zpět do Německa. Po dobytí Mantovy se stal Gallas na císařském dvoře velice známým a tento úspěch se odrazil i v jeho hmotných statcích. Jen pro ilustraci - hraběti z Aldringenu zůstal v rukou celý poklad vévody z Mantovy. Mezi tím dosáhl hodnosti generalleutnanta (generálporučík).

Dá se říci, že toto období bylo asi pro Jana Matyáše Gallase nejúspěšnější, a to nejen na poli válečném, ale i diplomatickém, protože v pozdějším věku již zdaleka nedosahoval takových úspěchů. V roce 1631 dokonce vyjednal pro císaře Ferdinanda II. Habsburského mírovou smlouvu s Francií v Cherasco, při kterém jako záruka figuroval po nějakou dobu i vévoda z Mantovy jako rukojmí. Za tyto služby byl v roce 1632[9] císařem povýšen do hraběcího stavu a udělen mu titul generálního zbrojmistra a polního maršála.

Po mantovském tažení se Gallas vrátil zpět do Německa a ukončil službu v armádě hraběte Tillyho, se kterým se ale ještě zúčastnil 1631 bitvy u Breitenfeldu, nedaleko Lipska, kde byl hrabe Tilly poražen spojenými švédsko-saskými vojsky, a u Lipska. Poté byl odvelen do Čech a poblíž Plzně sestavil nové oddíly, které se skládaly hlavně z rekrutů a uprchlíků. V té době již podléhal přímému velení vévody z Valdštejna.

15. listopadu 1631 obsadila saská vojska, pod velením generála Jana Jiřího z Arnimu, bez boje Prahu. Do prosince 1631 se saské panství rozšířilo až po Hradec Králové. Mezi tím vedl Valdštejn separátní jednání s generálem Arnimem, kterému slíbil zrušení restitučního ediktu a náboženskou toleranci v Říši. Arnim však Valdštejnovu nabídku odmítl a tak vévodova vojska zaútočila na Sasy[10] . Gallas oblehl Prahu a po krátkém odporu saských vojsk ji 25.května 1632, obsadil, hlavně zásluhou kapucínských mnichů, kteří otevřeli brány císařským oddílům a posádka pevnosti, která byla již bez podpory vlastní armády, se brzy vzdala.

V červnu 1632 pak vojsko, pod velením generála Jana Matyáše hraběte Gallase vytlačila saská vojska z Čech a hlavní voj císařské armády pod velením vévody Valdštejna vstoupila do Bavorska. Matyáš hrabě Gallas byl přitom vyslán, s oddílem 2 000 mužů a čtyřmi děly, k Laufu[11] , který nebyl ani tak silný, jako významný, protože odděloval Franconii[12] od Horního Palatinátu[13] , a který také 13. září 1632 dobyl.

Medaile s motivem Jana Matyáše Gallase. Originál uložen v Národním muzeu v Praze. Zdroj: Wikipedie

----- KONEC 1. ČÁSTI -----

Prameny:

Familie Gallas on line (http://www.familie-gallas.de/pages/geschichte.php)

Gallas (http://www.bamasoft.com/clubcc/cestar/erby/gallas.html)

Valdštejn (http://www.waldstein.cz/vevodstvi.htm)

Matyáš Gallas (http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Gallas-Matyas/t/27344)

Lieut.-Gen. The Hon. Sir Edward Cust, D.C.L.: Live Of The Warriors Of The Thirty Years´ War – Warriors Of The Seventeenth Century, Part II., London 1865

Čapka František: Dějiny zemí Koruny české v datech, kapitola VII. – Vláda Habsburků a protireformace (1620 – 1740)

Kadich Heinrich von Pferd, Blažek Konrád: Der Mährische Adel, str. 208, Norimberk 1899

[1] Severoitalské město Trento nebo též Trentino. Hlavní město stejnojmenné autonomní oblast v severní Itálii, sousedící na severu s Rakouskem, na západě s Lombardií a na jihu s Benátskem. – zdroj Wikipedie

[2] Město v dolním Sasku – zdroj Wikipedie

[3] Město v dolním Sasku, dnes část Hamburku – zdroj Wikipedie

[4] Pobřeží na severozápadě Německa v sousedství Nizozemí – zdroj Wikipedie

[5] Jen pro zajímavost, ze stejného mantovského rodu Collalto později pocházela i matka Napoleona Bonaparta-zdroj Wikipedie

[6] Mantova – italské město v Lombardii (je oblast v severozápadní Itálii, rozkládající se od Alp až k údolí řeky Pád. Sousedí s regiony Piemontem, Emilií-Romagnou, Jižním Tyrolskem a Švýcarskem – zdroj Wikipedie

[7] Casale – město v markrabství Monferrat (Horní Monferrat) v historickém území na severozápadě Itálie v Piemontu – zdroj Wikipedie

[8] Město v jihovýchodním cípu Lago di Garda

[9] Některé prameny uvádějí rok 1630

[10] Třicetiletá válka – zdroj Wikipedie

[11] Město v Bavorsku poblíž Norimberka – zdroj Wikipedie

[12] Severní část Bavorska – zdroj Wikipedie

[13] Východní část Bavorska – zdroj Wikipedie